Čeští vědci bojují s mozkovým nádorem
Olomouc, 12. března 2012 – Vědci z Ústavu molekulární a translační medicíny (IMTM), který vznikl v rámci projektu BIOMEDREG při Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, dosáhli významného průlomu v boji s mozkovými nádory. Jejich studie, která právě vyšla v prestižním časopise the American Journal of Experimental Medicine, odhalila mechanismus, jímž buňky jednoho z nejagresivnějších nádorů, tzv. glioblastomu, dokážou mařit dnes běžně používanou léčbu. Nový objev zároveň ukázal cestu, která by v budoucnu mohla vést k účinnější terapii.
Gliomy s vysokým stupněm malignity, tzv. high-grade gliomy, tvoří přibližně polovinu všech primárních mozkových nádorů u dospělých a onemocnění je téměř vždy smrtelné. V České republice je glioblastom ročně diagnostikován přibližně u 350 pacientů; navzdory agresivní léčbě přežívají v průměru pouhých čtrnáct měsíců.
Smrt je způsobena především časným šířením nádorových buněk (již ve stadiu prvního stanovení diagnózy) do velké vzdálenosti od primárního nádoru; tento typ nádoru si navíc rychle vytváří rezistenci vůči radioterapii i chemoterapii. Glioblastomy obsahují hustou cévní síť a vysokou hladinu proteinu označovaného jako vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF), který podporuje růst cév, a tím i celého nádoru.
K potlačení růstu glioblastomu i dalších nádorů se v posledních letech používá protilátka bevacizumab (Avastin), která v nádoru váže VEGF, a blokuje tak jeho aktivitu. I tato léčba se však ukázala být jen dočasnou.
„Bylo záhadou, proč selhává i tato slibná terapie, ale naše studie nám ji pomohla rozluštit,“ vysvětluje profesor Jiři Bártek, nejcitovanější český vědec v oblasti biomedicínských věd. Vede oddělení integrity genomu v Centru pro výzkum rakoviny v dánské Kodani, které má vlastní laboratoř v olomouckém Ústavu molekulární a translační medicíny. „Existence nádorových kmenových buněk, které dokážou přežít různé typy léčby a pravděpodobně odpovídají i za návrat onemocnění, byla známa. Jejich molekulární podstata – mechanismus, jímž se nádor dokáže bránit – však byla nejasná,“ vysvětluje Petra Hamerlík, první autorka studie a členka vědeckého týmu profesora Bártka. Kromě olomouckých vědců se na studii podíleli také kolegové z Dánska, USA a z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd v Praze.
Tým profesora Bártka zjistil, že nádorové kmenové buňky glioblastomu dokážou VEGF samy produkovat a biologicky ho využívat ke zvýšení své šance na přežití, a to i v podmínkách agresivní léčby zahrnující podávání protilátek proti VEGF nebo ozařování.
„Použili jsme chemickou látku, která blokuje enzymatickou aktivitu receptoru VEGF, a tím narušuje signalizaci VEGF v nádorových kmenových buňkách. Tato strategie bude nyní dále rozvíjena v preklinických studiích na myších s transplantovaným lidským glioblastomem a případně i v klinických studiích,“ popisuje Bártek další fázi výzkumu.
„Tento objev našich vědců je nejen příkladem plodné mezinárodní spolupráce, ale může v budoucnu vést i ke zlepšení vyhlídek pacientů trpících tímto zhoubným onemocněním mozku. Malé chemické molekuly jako inhibitory receptoru VEGF se klinicky běžně používají například při léčbě karcinomu ledvin. Proto je klinický potenciál této studie u glioblastomu velký. Problémem zůstává průnik nízkomolekulárních léčiv do mozku přes biologickou bariéru, ale i na této otázce v našem ústavu intenzivně pracujeme,“ dodává doc. Marian Hajdúch, ředitel IMTM.
Projekt BIOMEDREG, v jehož rámci vzniká Ústav molekulární a translační medicíny při Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj a státního rozpočtu České republiky prostřednictvím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace.
Více informací naleznete na www.imtm.cz