Biogeneze ribozomů je vysoce koordinovaný a energeticky náročný proces, který spotřebovává více než 60 % buněčných energetických zdrojů. Narušení skládání ribozomů a translace proteinů porušuje buněčnou homeostázu a může vést k ribozomopatiím a nádorovým onemocněním. Repetice rDNA představují nejméně stabilní součást eukaryotického genomu. Mechanismy, které řídí stabilitu oblastí rDNA v savčích buňkách, nejsou dosud objasněny. Přibývá důkazů, že nestabilita rDNA souvisí s délkou života buněk, s rozvojem onemocnění spojených se stárnutím i se stárnutím obecně. Hlavním cílem projektu je objasnit mechanismy stability rDNA během ribozomálního stresu a buněčné senescence a úlohu PML v těchto procesech. Dílčí cíle zahrnují studium změn počtu kopií rDNA během ribozomálního stresu a buněčné senescence, úlohy homologní rekombinace v udržování stability rDNA a objasnění synergie mezi inaktivací RNA polymerázy I a topologickým stresem.
Obrázek záhlaví
